1. Hannibal ante portas

6. ledna 2013 v 0:53 | Bree |  Hannibal ante portas
Po strašně dlouhé době Vám sem přidávám kapitolu k této povídce, sice to není zrovna dvakrát dlouhé, ale strávila jsem jejím přepisováním a neustálým vymýšlením fůru času... opravdu mi tahle kapitola dala zabrat... Název mi vybrala ségra a jsem s ním spokojená, neprozradím co znamená, abyste to neměli tak jednoduché :D Změnila jsem název povídky z "Krutá realita" na "Hannibal ante portas"... A udělala jsem obrázek; Sev je tam trochu mázlej, ale předělávat to všechno... to fakt ne; tak dejte vědět, jak se vám líbí ;) Jsem to ale grafik amatér... :D
Další kapitola bude až se tu objeví min. pět komentářů ;)


Jestli si pamatujete konec prologu..., tak doufám, že mě nezabijete...
Bree


Mihotavé světlo plamenů prozařovalo nejbližší okolí krbu, odráželo se od starého pohrabáče a snažilo se obsáhnout všechny kouty křesla, které stálo pár palců od malé předložky. Kdybyste se pořádně zahleděli, tak v těch nejčernějších místech křesla byste dokázali rozpoznat záhyby tmavého kouzelnického pláště. Skrčená silueta muže byla vmáčknutá do útrob křesla a jediným světlým bodem na celé postavě byla pouze jeho tvář.
Nahoře se pod neobvykle vysokým čelem leskly švábí oči hluboké jako tůně, které se zdály být mírně roztěkané, mezi nimi se táhl hákovitý nos až k přísně staženým rtům. Ostře řezanou bradu pokrývalo několikadenní strniště a kolem obličeje splývaly na pohled mastné, černé vlasy... V obličeji se mu skvěl dokonale obsáhlý obraz lidské ztrhanosti a zdrcenosti. Množství přibývajících vrásek v posledních letech mělo pádný důvod. Psychika.
Myslí se mu honily staré, již dobře známé vzpomínky a v levé ruce na opěrce křesla svíral sklenici zpola naplněnou ohnivou whisky. Zvedl pohár k ústům a řádně si lokl zářivě oranžovožlutého moku. Cítil, jak se mu do žil vlilo horko proudu štiplavé tekutiny. Slastně si povzdechl, když ho naplnil ten dobře známý pocit, a zase se pohroužil do svých starých zážitků.
Pevně semknul víčka a nehodlal je v blízkém čase jen tak znovu otevřít. Zanedlouho se jeho vědomí začalo zastírat a plavnými krůčky ho nahrazovalo zrádné podvědomí. Z dálky ještě matně zaslechl zvuk tříštícího se skla o podlahu, ale pak už byla kolem něj jen samá černota a sladce volající spánek otupující všechny smysly. Užíval si nepřítomnosti opravdového světa, dokonce ani podivné sny spojené s jeho životem se ho jako vždy nesnažily vyrušit z blaženého omámení; byl to pouze příjemný, bezesný a mysl posilující spánek.
Když vtom k němu začalo doléhat nesnesitelné a nepřetržité klepání na okno. Nebylo nějak zvlášť hlasité, ale vytrvalé.
Klepání. Na jeho okno.
Co to u všech všudy -?
Otevřel oči a zadíval se na malý tmavý otvor po jeho levici
...koho to sem, u Merlina, všichni čerti nesou?!
Prudce vstal z pohodlného křesla, náhle ho však zasáhla ve spáncích tepavá ostrá bolest. Trochu se zapotácel a zrovna v ten nejnevhodnější okamžik ho jeho ochablé dolní končetiny zradily. Odporoučel se k zemi jako pytel shnilých brambor a také tam tak zůstal ležet. V hlavě mu dunělo a v uších se rozléhalo nepříjemné pískání. Zkřivil ústa v bolestném úšklebku. Ticho protnulo jeho naštvané zaskřípání zubů o sebe. Mírně zavrtěl hlavou nad svojí neschopností a se soustředěním se začal opět drápat na nohy.
Rukama se vzepřel o nízký stolek a namáhavě si klekl. Pak si pod své nemotorné tělo vsunul jednu nohu, poté druhou a stále se přidržujíc kusu nábytku, se v předklonu postavil. Když se řádně narovnal a pohlédl ke vchodovým dveřím, na jeho vkus příliš vzdáleným, zavrávoral. Naštěstí se stačil přidržet pevné opěrky křesla za jeho zády.
Rozvážnými a malými kroky se začal pomalu sunout ke vchodu. Ušel několik metrů a zastavil se kousek od stanoveného cíle. Obezřetně překročil zrádný schůdek vedoucí dolů a pak už to byla hračka. Vytáhl ze záhybu pláště kouzelnickou hůlku a poklepal jí na kliku dveří, zámek uvnitř tiše cvakl a dveře se pootevřely. "Lumos," zašeptal a natáhl se volnou rukou, aby mohl otevřít úplně.
Opatrně vyšel na práh dveří. Do jeho údů se nečekaně opřely nápory větru a on se musel opřít o dřevěný rám. Zahleděl se do pouliční temnoty, v níž si tlumený svit Měsíce a jasných hvězd probojovával cestu až k jeho tváři a mírně ji osvětloval. Vdechl ten zapomenutý čistý vzduch, který ho příjemně osvěžil a zostřil jeho vnímání. Přimhouřil oči, aby zjistil, kdo ho hodlal rušit.
"Doufám, že si uvědomujete, jak je hloupé zahrávat si s alkoholem, pane profesore," ozval se nenápadný hlas zpoza stromu na druhé straně uličky.
Koho mi to jen připomíná?! Ten hlas znám ... Na ten se nedá zapomenout! Ale komu patří?
V zastřené mysli mu vytanuly nedokonalé obrázky studentů, ale žádný z nich se nehodil k tomu hlasu… Jeho přiopilý stav mu nedovoloval se plně soustředit. Jak by si přál, být právě v téhle chvíli střízlivý! Správná odpověď mu neustále prokluzovala mezi prsty do té doby než… No jistě! To jsem si mohl myslet!
Pobaveně si odfrkl a ušklíbl se. "Profesorem dávno nejsem, jak jistě víte, ovšem asi jste ještě stále nepochopila, že poučovat dospělé o správném chování je neslušné!" odsekl svým charakteristickým tónem a vyčkával, co se bude dál dít.
Dívka zahalená do černého kouzelnického pláště vyšla ze svého úkrytu, hravě překonala vzdálenost mezi nimi, stoupnula si na chodník napojující se k několika schůdkům; ve stínu hluboké kapuce jí na tváři pohrával úsměv a měla tázavě zvednuté obočí. Shodila si svoji ochrannou masku na ramena.
"To mě ani nepozvete dál?!" loupla po něm pátravým pohledem a pokračovala s vyhodnocováním jeho stavu, což nestihla dokončit, když ho chvilku pozorovala oknem.
"A proč bych to podle vás asi tak měl dělat?" zeptal se sarkasticky.
Unaveně si povzdechla. "Protože na tom nejste zrovna nejlíp, potřebujete pomoct," Snape začal couvat dovnitř a snažil se za sebou rychle přibouchnout dveře. "A potřebuji si s vámi promluvit kvůli jedné… věci," dodala rychle; zjevně to zafungovalo po nezdařilém začátku jejího vyjádření, jediná věc, která ji oddělovala od možné pomoci, se totiž zastavila. Čarodějka stála jako opařená a čekal, co se bude dít dál se zatajeným dechem.
"Jaké věci?" optal se příkře.
"Echm… o tom bych se neměla vyjadřovat tady venku…" vysvětlovala a dveře se v reakci na její slova opět nekompromisně zavíraly. Mladá žena zlehka vyběhla nahoru a strčila k rámu nohu. "Počkejte! Potřebuji pomoct!" zaprosila zkroušeně a naléhavě položila ruku na hrubé dřevo.
"Řekněte mi jediný pádný důvod, proč a halvně jak bych vám já, opilý ztroskotanec Severus Snape, dokázal pomoci!" ucedil skrz zaťaté zuby a neúprosně se navzdory alkoholu snažil soustředit na to, co mu odpoví.
"Harry zmizel!"

________________
Tak co, zabijete?

<< >>
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Juliet Rocks Juliet Rocks | 16. ledna 2013 v 20:24 | Reagovat

No, nezabiju, to je jasný. (Nevím, kde bydlíš. :D Ne to byl jen vtip. ;)) Jen... Jestli si pamatuju dobře, v prologu bylo Veldemortovi doručeno srdce. Ale nebylo Harryho, že ne?!! Podle toho, co říkala Mia... :x Každopdáně obrázek se mi moc líbí, nikdy bych ho takhle hezky nezvládla, podle ěm si nemusíš říkat amatér. ;)  Jediné co bych já osobně na něm upravila (a to je fakt maličkost), že bych to písmo nedávala úplně bílé, ale třeba do šeda. I když samo sebou nevím co znamená ten název, takže jestli se k němu ta bílá hodí... Kapitolka za *****!

2 Bree Bree | Web | 16. ledna 2013 v 22:45 | Reagovat

[1]: :D Tak to se nech překvapit, Jul...
Děkuju! Taky si teď říkám, že to tam nějak v té temnotě moc září...  
Tak to děkuju mnohokrát! Moc jsi mě potěšila, Juliet :D

3 Emmule Emmule | Web | 21. ledna 2013 v 17:46 | Reagovat

Moni! to jsem ráda, že Tě tu vidím! vážně, víš, jak jsem byla mrzutá, když jsem jednou klikla na Tvou bývalou stránku, a ona byla fuč? Takže teď ses našla sama :D
Taakže, zase se začnu učit komentovat.
Ikonka: je mooc pěkná, vypadá správně děsivě a ty obrysy postav jsou správně namíchané, vypadá to, jako kdyby byly zahalené lehkým obláčkem kouře.
ale k příběhu. vážně netuším, proč by měl Severus chlastat, nicméně Tě nezabiju, páč bych se pak nedozvěděla, z jakého důvodu jsi to tak napsala. a kam zmizl Harry? to bych vážně ráda věděla, takže piš, protože jinak Tě čeká težký osud :D ne, zas jednou si dělám legraci

4 Bree Bree | Web | 21. ledna 2013 v 21:09 | Reagovat

[3]: Já jsem moc ráda, že jsem Tě našla ;-) A sebe taky, konečně... :-)
Děkuju za zhodnocení :-)
Tak snad se Ti bude chtít to číst i dál, protože mě zajímá, jak se Vám všem bude povídka dál líbit... Jsem Ti moc vděčná za komentář :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na postavy od J.K.Rowling si nevyhrazuji žádné právo, s výjimkou mých vlastních. Na svět vytvořený J.K.Rowling, nemám žádné právo s výjimkou toho mého. Porušení autorského práva je přísně trestáno.
*ALL RIGTHS RESERVED*